Celá řada lidí je literárně činná a sní o vydání vlastní knihy. Není za tím (alespoň ve většině případu) vidina velkého výdělku ani světová sláva. K tvorbě žene lidi vnitřní chuť si dokázat, že to zvládnou, kreativita, předávání myšlenek dál nebo touha po sobě něco zanechat. A pokud se to povede, dostaví se vnitřní uspokojení.

Během psaní se lidé dostanou do jiné dimenze, kdy svým vytvářeným příběhem žijí a své dílo pak vnímají úplně jinak, než běžný čtenář. Vnímají ho jako někdo, kdo to prožil a tedy už ne nezaujatě a s nadhledem. Kdo jste někdy napsal delší příběh, zajisté rozumíte. A také i rozumíte potřebě betačtení.

Beta čtení nepatří v češtině mezi často používané spojení. Vychází z anglického „betareading“ a jeho význam by se dal vysvětlit jako „testovací čtení“. Jeho úkolem je nabídnout spisovateli nezaujatý pohled na jeho dílo. Často se totiž stává, že spisovateli leccos unikne, přehlédne trhlinu v ději, nepopíše zřetelně myšlenky a podobně. A od toho je právě betačtenář, který dílo zhodnotí nezaujatě a s nadhledem.

Řada začínajících spisovatelů používá jako betačtenáře rodinné příslušníky či kamarády. Je otázkou, do jaké míry jsou kamarádi nezaujatí pro zpětnou vazbu a sečtělí pro adekvátní komentář a objektivní zhodnocení. Pokud spisovatel nikoho ve svém okolí literárně zdatného nemá, může se obrátit na specializované služby, jako například betačtení.cz.

Nezaujatý posudek poskytne zpětnou vazbu, která může výsledné dílo posunout do zcela jiné dimenze, po kterém hladově skočí nejen nakladatelé, ale nabídne i lepší zážitek všem čtenářům.

Jsi 2876. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail