J.Hofmanová: Většina mých příběhů je inspirována skutečností

Nejnovějším přírůstkem nakladatelství KKnihy.cz je e-kniha V sevření osudu spisovatelky Jaroslavy Hofmanové. Celkově se jedná již o třetí e-knihu této spisovatelky, kterou nakladatelství vydalo. Při této příležitosti jsme poprosili spisovatelku o krátký rozhovor o novince i o své tvorbě.

Co byste o knize V sevření osudu čtenářům prozradila? Jak vlastně vznikl námět na tento příběh?

Tato kniha je inspirovaná skutečností, jako většina mých příběhů. Tento jsem pouze „zasadila“ do nemocničního prostředí, protože k němu mám blízko. Pracovala jsem ve zdravotnictví léta jako dietní sestra, staniční sestra i sestra u lůžka.

Kde obecně čerpáte inspiraci na své příběhy?

Mě inspirují hodně sny, kterých se mi zdá neuvěřitelná spousta během jedné noci a potom i sám život. Taky mě inspiruje moje práce, slyším denně tolik osudových příběhů, že mě to chytá za srdce. Zkrátka, pořád se něco děje, jen to musí člověk vnímat, cítit, být empatický…

Předchozí kniha Pozvání na svatební hostinu byla povídková. Jak celý soubor vznikal?

Velká část povídek byla zveřejněná v časopisech, převážně v časopise Báječná neděle v letech 2004 – 2008. Potom časopis zanikl. Dále je tam pár příběhů, které byly publikované v časopisu Překvapení a několik příběhů má ve sbírce svoji premiéru. Kdysi se někdo vyjádřil, že píšu „Sladké povídky“, ale není tomu tak. Důkazem je právě sbírka Pozvání na tajemnou hostinu…

Vyčerpala jste do knihy veškerou povídkovou zásobu, nebo máte „v šuplíku“ ještě další příběhy?

Piši pořád, takže něco se určitě najde…

Jak dlouho už jste literárně činná a co bylo tím spouštěčem pro psaní?

Moje kamarádky tvrdí, že jsem psala vždycky, už na střední škole. Nedávno mě jedna z nich zavalila hromadou starých dopisů, které jsem jí psávala o prázdninách… Ani se mi nechtělo věřit, kolik jsem jí těch dopisů během jedněch prázdnin napsala! Publikovat jsem začala v časopisech asi před šestnácti lety, zprvu úsměvné příběhy o mých malých synech ve Chvilce pro tebe. Takže nejspíš jsem chtěla, aby měli nějakou konkrétní vzpomínku, až tady nebudu, protože vzpomínky často vyprchají anebo bývají zkreslené.

Ke kterému příběhu ze zveřejněné sbírky povídek, máte největší vztah?

Miluju dvě povídky ze sbírky Pozvání na tajemno hostinu. Tu úvodní, podle které se kniha jmenuje. To byl sen, který se mi celý zdál, a já ho ráno sepsala. Potom příběh Strom mého života – dost ojedinělý, válečný příběh mého dědečka Ludvíka, který se s babičkou Annou seznámil za druhé světové války v Německu, v městečku Peine, kde měli nacisté továrnu na výrobu hedvábí…

S kterým dílem jste zaznamenala největší úspěch?

Vzhledem k tomu, že kniha Láska není minulost, se chystá k třetímu vydání – prvně vyšla knižně v roce 2007, podruhé v elektronické podobě v roce 2010, (obojí v nakladatelství Baronet), tak předpokládám, že ta se asi líbila nejvíc…

Jaké máte vize do budoucna? Čím potěšíte své čtenáře?

Víte, já nemám vize, mě musí zkrátka políbit Múza anebo oslovit sen a to se stává dost často, takže určitě svoje čtenáře něčím překvapím…

Jsi 4379. čtenář tohoto článku. Děkujeme.