Málo kdo z vás ví, že se v Ostravě roku 1995 narodil jeden talentovaný chlapec. S chlapce je nyní už muž, který i v takto raném věku dokázal vydat svou první knihu. František letos oslaví jednadvacáté narozeniny, miluje čtení klasických knih a judo. Říká o sobě, že by nikdy nedokázal napsat knihu, kdyby nepřečetl tolik knih. To je prý tím nejdůležitějším – čtení! Sám autor mě požádal o zrecenzování jeho knihy Temné znamení, jde již o druhé vydání, což svědčí o tom, že na této knize něco bude. No a můžu vám upřímně říct: to byla šílená jízda!

„Kdo jste, pane?“ zeptala se holčička.

„Já jsem lovec, maličká.“

„Tatínek říká, že správný lovec musím vždycky sníst, co uloví.“

„Tvůj tatínek je moudrý muž.“

…Recenze…

Žil byl kdesi v Ostravě jeden hošík. Ten hošík byl na první pohled stejný, jako každé jiné dítě. Hrál si na hřišti s ostatními dětmi, rodiče ho milovali a asi mu ani nic v životě nechybělo. Ten hošík s nádherným lidovým jménem František žil sice v našem světe, ale jeho hlavinka už zřejmě tenkrát tvořila ve své hluboké mysli příběhy. Kdo ví, třeba právě jako dítěti se v jeho hlavičce poprvé objevila myšlenka o podivném tichém chlapci, který si dokázal ochočit téměř celé hmyzí království. Jak hošík rostl, rostla i jeho představivost…nabírala neuvěřitelných rozměrů a rozmanitosti. Z chlapce je nyní muž, který svoje myšlenky dokázal vyložit na listy papírů a složit příběh neobyčejného šílenství, zvrhlosti, přátelství, lásky a nadpřirozena. Takového nadpřirozena, o kterém mnozí autoři mohou jen snít. Františkův svět je neobyčejný, dokonalý a vlastně i svým způsobem zvrhlý.

Omlouvám se autorovi za svůj úvodní odstavec, který vyplodila moje bláznivá fantazie. :-) Ale abych pravdu řekla, opravdu by mě moc a moc zajímalo, jak se takový nápad, jakým je tato povídková kniha, zrodil.

Dostal se mi do rukou další recenzní výtisk českého autora – Františka Šmehlíka – Temné znamení. Oslovil mě samotný autor, což potěší o to víc. Samozřejmě nechybělo ani osobní věnování:-). Musím se vám ale hned na začátku s něčím přiznat. Netušila jsem totiž, „do čeho lezu“. Když jsem jednou v podvečer knihu s minimálním očekávám otevřela, nestačila jsem se divit, co se na mě začalo linout. Kniha obsahuje pět hororových povídek s prvky fantasy a sci-fi. Po přečtení prvních pár stránek jsem byla nucena poslat autorovi zprávu a prosila jsem o to, aby mě uklidnil, že tato kniha nebude celá obsahově podobná první povídce. Bylo mi řečeno, že celá kniha je stavěna tak, že kdo přežije první povídku, přežije už všechno. Víte, nevěřila jsem tomu, že to přežiju a ani tomu, že budu dál pokračovat ve čtení. Tak moc mě první povídka hned na začátku odrovnala. A víte, co je na tom nejsměšnější? Když se mi František ptal, kde jsem se zasekla a já mu odpověděla, přišla mi zpráva: „Aha, tak to hodně štěstí.“ Já, poseroutka, jsem se nechala zastrašit už jen počínajícími myšlenkami zvrhlého hlavního hrdiny první povídky. Ano, tušíte správně, zasekla jsem se na bodě, kdy vlastně ještě o nic hrozného nešlo. Musela jsem si říct, sakra, je to jen kniha, tak se vzpamatuj! Hecla jsem se a pokračovala ve čtení, pokořila jsem sebe samu a knihu dočetla. Ač jsem opravdu místy dost trpěla, dokázala jsem to. A jsem za to ráda. Neskutečné!

Možná tu celou dobu tlachám o ničem, ale věřte mi, není nic lepšího, než vám skutečně naznačit, jaké jsem z knihy měla pocity a právě toto tlachání je k tomu nejlepší. Ale teď se vraťme ke knize samotné. Kniha v podobě, ve které ji vlastním já, je již druhým vydáním, což svědčí o tom, že nebude vůbec špatná. Temné znamení je soubor pěti povídek. Pěti hororových povídek a to není opravdu žádná lež. Až na jednu slabší povídku, která mě nijak neoslovila, byla tato kniha jedna velká bomba!

Povídky jsou velmi dobře a smysluplně poskládány. I to hraje velkou roli ve čtení. První povídka s názvem Oběť pro mě byla opravdu tou nejhorší a nejděsivější. Ne nejhorší ve smyslu, že byla špatná. Ta povídka prostě byla šílená! Já mám totiž problém číst knihy, kde je jakýmkoli způsobem pácháno násilí na dětech. Já to prostě nedávám, ale donutila jsem se povídku dočíst až do samotného konce. Byla to síla, ale musím říci, že to svým způsobem autor takticky utnul sice v tom nejhorším pro mě, ale nikoli v úplném konci počínání psychopatického vraha. I tak toho bylo ale v povídce dost. Povídka totiž vypráví příběh psychopatického pediatra Radima Schneidera, který měl na svědomí několik brutálních vražd malých dětí. František Šmehlík dokáže svého čtenáře upoutat už jen myšlenkovými procesy samotného vraha, popis myšlenek i pocitů je tak věrohodný, že vás opravdu napne jako strunu…jen prasknout….strachy.

Další a to druhou povídkou je Černý pasažér v tramvaji č. 5 – ta na mě osobně zapůsobila nejvíce, protože nabízela pohled na něco, co člověk nedokáže moc ovlivnit – na osud. Františkovi se povedlo usadit mě na vedlejší sedadlo černého pasažéra a sledovat okolní dění. Vcítila jsem se do osudu revizora Zdeňka a musím se přiznat, že se mi dvakrát zaleskly oči! Opět neuvěřitelná jízda plná absurdity, strachu…jízda vlastním podvědomím.

Třetí a nejdelší povídka má název Andyho Pán. Zde na scénu přichází již mnou zmiňovaný chlapec se schopnosti ovlivňovat hmyz…postupem času nejen hmyz, ale i větší zvířata. Velmi strašidelný příběh. Osoby trpící arachnofobií budou mít co dělat ;-).

Čtvrtá povídka Muž a všechny jeho duše pro mě byla nejslabším článkem, možná to bylo i tím, že byla celkem krátká. Nápad byl sice hodně dobrý, ale tak nějak to na mě působilo hodně chaoticky a neuspořádaně, ačkoli to tak asi mělo skutečně být. Co byste dělali, kdyby vaše tělo hostilo více než jen jednu duši? Já nevím, jak vy, ale já bych se z těch myšlenek a pocitů pomátla….

Pátá povídka nese stejný název jako celá kniha – Temné znamení. A můžu vám upřímně říct, že tam se tedy autor opravdu vyřádil. Temné znamení vlastně navazuje na první povídku, tedy na příběh z první povídky. Jde o zrození hvězdy, tedy spisovatele Štěpána Jiskry, jehož rukopis, který pojednával o příběhu vraha Radima Schneidera, se stal bestsellerem. I přesto, že to nebyla kniha jako každá jiná. Nebyl to ani román, těžko hledat správná slova. Tady nás autor zavede téměř do samotného pekla a zrození něčeho nečekaného a temného. Povídka plná čarodějnic, lidí i ďábelských postaviček, kterým jde jen o jedno… Nemohu si pomoct, ale když jsem četla tuto povídku, povedlo se Františkovi mě dokonale zmást. Mělo jít o Štěpána Jiskru, který napsal neskutečnou a šílenou knihu plnou zla. Knihu poháněnou samotným ďáblem. Františkovi se totiž povedlo to, co určitě nepociťuji jen já, ale i ostatní čtenáři. Dokonale si nás omotal kolem prstu a donutil náš mozek pracovat s nemožným! Šlo v této povídce jen o nějakého fiktivního Štěpána? Františku, za tohle palec nahoru! Vynikající záměr.

…Můj dojem…

Co ještě více dodávat? Mám se přiznat k tomu, že jsem v životě nic podobného nečetla? Přiznávám. Mám se přiznat k tomu, že mě kniha totálně odrovnala? Přiznávám. Mám se přiznat k tomu, že jsem měla několikrát až nemožně nahnáno? Také přiznávám. A tím bych zdaleka nemohla končit. Nechápu, jak toto mohl někdo vymyslet, ne nechápu, jak toto mohl vymyslet tak mladý člověk? Teď se omlouvám, ale člověk si prostě občas kladl otázku, je ten člověk normální? :-). Prostě něco neuvěřitelného. Máme v české republice neuvěřitelný talent, tak si ho važme a doufejme, že nás bude jen a jen překvapovat. V mnoha případech asi vlastně spíše šokovat. Neskrývám svoje zděšení z příběhů, ani ten fakt, že jsem byla zvrhle fascinována. František Šmehlík vám servíruje neskutečné hororové příběhy, jenže oni nenesou jen tento jeden vzorec, nesou v sobě tolik nadpřirozena a fantastiky! Vy nejdříve znechucením krčíte nos, ale knihu nepřestáváte hltat očima. Stydíte se za to, že se vám to líbí a víte co, dokonce budete toužit si přidat další tučně nechutné sousto!

  • Na mém blogu si můžete přečíst rozhovor s autorem Temného znamení – Rozhovor

 

 

Jsi 4252. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Michaela Rubášová
Latest posts by Michaela Rubášová (see all)
Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail